Vizuální smog? Jen špička ledovce. Kyjovu chybí vize

Vidět své rodné město cizíma očima je vždy inspirativní. Příležitost zažít něco podobného nám dá návrat z cest nebo provázení návštěvníka při jeho prvním kontaktu s městem. A právě s Veronikou Rút Novákovou jsme měli v sobotu 6. 4. možnost vnímat Kyjov očima odborníka na design a prezentaci podnikatelů směrem k veřejnosti.

Ukázalo se, že vizuální smog je jedním z projevů komplexnějšího problému. Potvrdilo se to, na co upozorňujeme dlouhodobě – Kyjov, včetně jeho jádra, se vylidňuje. Obchody a provozovny nemá smysl mít po páté a o víkendech otevřené, náměstí je prázdné. Velkou část zákazníků navíc odlákala nákupní centra na periferii. A z druhé strany. Náměstí lidem nemá co nabídnout. Nezve je k posezení, procházkám a potkávání se. Parkoviště a projíždějící auta příjemnou atmosféru nevytvoří.

Vedení města zatím stále chybí odvaha skutečně řešit bydlení uvnitř obce a dopravu na náměstí a v jeho okolí. Několik málo projektů bytové výstavby soukromých developerů situaci nezachrání. Lze naopak ocenit snahu podporovat jednorázové akce, v této oblasti navíc odvádějí dobrou práci spolky. To však nestačí. Společně s podnikateli je třeba hledat cestu, jak do jádra Kyjova přivést život i mimo exponovaný čas.

Co tedy dělat? Jednoduché řešení neexistuje. K tomu, aby se něco změnilo, je třeba více promyšlených a vzájemně propojených kroků. Opět platí, že nejde o žádný experiment, ale jinými městy prověřený a funkční přístup. A ano, vyžaduje spolupráci a trochu odvahy do začátku:

  1. Město má podporovat výstavbu kvalitního bydlení uvnitř obce, včetně nejužšího centra. Proluk, nevyužitých asfaltových ploch a polorozbořených budov je v okolí náměstí spousta. Pokud lidé bydlí v centru, tráví zde svůj čas a utrácejí peníze. Satelitní zástavba přinese spíše více aut a zisky obchodním řetězcům na okraji. Otázku bydlení má nyní na starosti Komise výstavby a urbanismu, v nejbližší době se proto budeme ptát na její konkrétní doporučení a kroky v této oblasti.
  2. Je třeba omezit dopravu na náměstí, snížit počet parkujících aut a smysluplně upravit uvolněné místo (dobrým příkladem je revitalizace prostoru před gymnáziem). Auta, která pouze projíždějí, je třeba směřovat mimo náměstí. Tímto by se měla zabývat opět Komise výstavby a urbanismu.
  3. Podnikatelé mohou změnit svou prezentaci navenek a propojit své provozovny s veřejným prostorem (umístit před prodejnu lavičky k posezení a malé zahrádky typu “židle a stůl”, zvolit průhledné nepolepené výklady, nabídnout zákoutí typu Zlatá ulička pro odpočinek v chládku, apod.) A město je k tomu může vybídnut zrušením poplatků a snížením nadměrné administrativy. Tentokrát jde o podnět Komisi pro podporu podnikání a zaměstnanosti.
  4. Město by také mělo vytvořit platformu pro setkávání maloobchodníků, zástupců obce a v případě potřeby i orgánů státní správy (např. památkářů, stavebního úřadu). Na tomto fóru mohou diskutovat jak situaci společně zlepšit. Pokud podnikatelé navíc budou vzájemně spolupracovat i na své prezentaci nabídce služeb, mohou lépe přilákat zákazníky do centra. Opět jde o podnět pro Komisi pro podporu podnikání a zaměstnanosti.
  5. Kvalitní restaurace, kavárny a cukrárny. To jsou podniky, které v jádru města dokáží dobře fungovat už dnes, příkladů máme v Kyjově několik. Více kvalitních gastropodniků přitáhne návštěvníky i z dalekého okolí. Ti mohou přinést zisk i ostatním obchodníkům a tím oživit náměstí.
  6. Kyjovu chybí vize a strategie, jak se odlišit od ostatních měst. Bez lokality s tradičními vinnými sklepy nemůžeme soupeřit ani s mnohem menšími obcemi v nejbližším okolí Kyjova typu Milotic, Skoronic a Vlkoše. Natožpak s vinařskými Mekkami jako jsou Mikulov či Znojmo. V nadějné oblasti Šištót bytová výstavba v bezprostřední blízkosti sklepů další rozvoj paradoxně znemožnila. Proto je třeba najít něco, za čím budou do Kyjova cíleně přijíždět lidé ze širokého okolí, a to i v termínech mimo velké folklorní události. Může jít třeba o kyjovské patenty a další tradiční sladkosti nebo cokoliv jiného. Podnět k diskusi na Komisi pro podporu podnikání a zaměstnanosti.
  7. Konkurenční výhodou Kyjova je bezesporu místní folklor, který není jen skanzenem pro turisty, ale v činnosti místních dokáže skutečně ožít. Opět jde o to, jak folklór dostat do každodenního fungování města, aby návštěvník na první pohled identifikoval Kyjov jako baštu lidových tradic. V Komisi pro podporu podnikání a zaměstnanosti například Petr Valihrach navrhl zřízení funkce městského trubače (vyvolávače). Ten by oblečený v kroji každou sobotu a neděli ve stanovený čas hlásil obecné zprávy o městě. Návrh může vyloudit úsměv, nicméně pro přilákání turistů a budování tváře města jsou takové atrakce velmi důležité. Dalších podobných atrakcí lze jistě vymyslet spoustu. Stačí k tomu využít talentovaných lidí, kterých máme v kyjovském folkloru řadu.
  8. Konkrétním doporučením, které jsem po přednášce Veroniky Rút konzultoval také s městským architektem a zástupcem městské památkové péče, je vytvoření manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven. Jde o příručku, která pro maloobchodníky v památkové zóně zpřehlední již existující pravidla a usnadní jim získání potřebného souhlasu úřadů. Manuál navíc může být průvodcem kvalitní sebeprezentace pro ty, kteří si nemohou dovolit služby designéra. Ve finále tedy pomůže obchodníkům v celém městě. Lze se navíc inspirovat precizním manuálem Brna-střed. Vytvoření podobného dokumentu pro Kyjov tak nemusí být drahé ani náročné.

A co se stane, když se nic nezmění? Velmi pravděpodobně se bude zesilovat tendence z poslední doby − prodejny budou stále častěji zavírat, na jejich místě už nevyrostou nové a z jádra Kyjova se stane vybydlené město duchů. Scénář je to katastrofický, obávám se však, že reálný. Pokud chceme, aby byl Kyjov živým a atraktivním městem, situaci musíme začít řešit právě teď.

Věřím, že reakcí na tento článek nebude ubezpečení o vzkvétajícím a skvěle fungujícím městě, a že naopak využijeme postřehy odborníků zvenčí k probuzení dřímajícího potenciálu Kyjova. Bez zdravě kritické sebereflexe se v tomto ohledu neobejdeme.

Abych článek zakončil optimisticky, doporučuji k přečtení reportáž Veroniky Rút Novákové z Kyjova roku 2029, v níž s nadhledem a vtipem popisuje, jak jsme se dokázali chopit příležitosti a z Kyjova udělali výspu sladkostí: Kyjov v roce 2029: Nezdravě léčivé lázně“.

Lukáš Fridrich

 

Scroll to top